Návrat Dračích jezdců
11. ZASHARAZESKA
Když Elva spatřila Murtagha, pokusila se schovat dráčka pod polštář. Neúspěšně. Dráče tomu nasadilo korunu, když se jí s vyděšeným pís-kotem nacpalo pod tuniku.
Elva obrátila oči v sloup a vytáhla si dráčka zpod oblečení. „Jestli jsi přišel kvůli vejci, jsi tu s křížkem po funuse,“ obrátila se na Murta-gha. Jak vidíš, Zashy se už vylíhla a nemůže mě opustit. Zachránila jsem jí život.“
„Zashy?“ opakoval Murtagh popleteně. „Zachránila život? Ne-chápu, co tím myslíš.“
„Jistě že ne,“ odsekla Elva, ovšem mnohem méně povýšeně než jindy. „Tak zaprvé, ona se jmenuje Zasharazeska,“ poklepala levým ukazováčkem na hřbet malé dračice. „A zadruhé, zachránila jsem ji před vysátím.“
„Vysátím?“
„Proč ty musíš pořád všechno opakovat,“ povzdechla si Elva. „Po tomto nedobytném hradě se potuloval částečně zhmotnělý pří-zrak a chtěl ze Zashy vysát sílu, aby se mohl zhmotnit úplně. Já jsem ho dokázala zastavit a Zashy se pro mě vylíhla. Zrovna jsem vejce držela oběma rukama, když prasklo, a stalo se tohle.“
Ukázala mu ruce.
Na obou zářila gedwey ignasia.
Murtagh smrtelně zbledl a musel se opřít o zeď, aby neupadl. Nechápal, co tohle všechno znamená, ale jedno věděl jistě: bylo třeba přivolat Angelu, a to rychle. Musel jí říct něco, co neodhalil ještě žádné živé duši, dokonce ani Trnovi ne (i když ten to určitě alespoň tušil).
Murtagh znal proroctví o Osudu s bílým čelem a se dvěma znač-kami, a o Noci.
Podivínská bylinkářka se objevila jako na zavolanou zrovna ve chvíli, kdy Murtagh sahal po dálném zrcadle. S tichým prásknutím se zhmotnila přímo před ním a posadila se na jeho vlastní židli, z níž překvapením spadl.
„Tak,“ řekla a přehodila si nohu přes nohu. „Protože jsi nemyslel na šílené králíky ani na pečenou kapustu, předpokládám, že si se mnou chceš promluvit o něčem vážném.“
Murtagh se pracně zvedal z podlahy a už ho ani nepřekvapova-lo, že Angela věděla, na co myslel. Byly chvíle, kdy by přísahal, že tato podivná osoba vůbec není člověk, ačkoli tak vypadá.
„Ano, vlastně ano,“ přiznal. „Víš, co se stalo Elvě?“ Když zavrtěla hlavou, v kostce jí vyložil celou tu zamotanou historii, krádeží snalglí počínaje a Zasharazeskou konče. „Znám jedno proroctví,“ dodal. „Zní nějak takhle:
Když Purpur s Nocí spojí se,
Největší síla věků povstane.
Ze spojení Purpuru a Krve
Vzejde plémě pravé.
Když Safír Moři odpoví,
Kílf shodí své okovy.
Kdo Osudu dítě dá,
Ten s kočkami spolek má.
Pohroma přijde strašlivá,
Najde-li Osud pouta rodinná.
Zkáza její kroky doprovází,
Z pohledu jejího všechny mrazí.
Temnotu světlo vypudí,
Jest v srdcích všech lidí.
Osud zmizí přes moře
Na hřbetě šedého oře.
Pohroma pohromě zabrání
Po nálezu krvavých zbraní.
Krev smyje se krví
A Osud zemře první.“
Angela vytřeštila oči. „Tak tohle je mnohem závažnější než vaře-ná kapusta,“ zamumlala. „Smrt Osudu… k tomu za žádných okolností nesmí dojít. Murtaghu, jakmile Zasharazeska dospěje, musí se vypra-vit za Eragonem. Trn se k ní nesmí ani přiblížit.“